Sdílej

Best of Boombap: Zrození, vzestup a pád Death Row Records

V naší nové rubrice Best of Boombap se budeme vracet do historie k těm nejlepším článkům, které se na boombap.cz kdy objevily. Dnes konkrétně to bude Zrození, vzestup a pád Death Row Records, který napsal před 6 lety jeden z bývalých redaktorů Boombap.cz. Celý obsah starého boombapu najdete na back2dayz.cz

Vznik labelu je spojen se dvěmi jmény – Andre “Dr. Dre” Young a Marion “Suge” Knight. Vraťme se k přelomu osmdesátých a devadesátých let. Dre je tou dobou členem legendárních N.W.A. a je podepsán pod Ruthless Records. Napětí uvnitř skupiny se tou dobou stále zvyšovalo, důvodem byl hlavně spor ohledně financí, který vyústil odchodem Ice Cubea a po vydání desky Niggaz4Life, kvůli hádce s Eazy-Em, nakonec odchází i Dre. Tou dobou pracoval u Ruthless Records jako bodyguard jistý Marion Knight, který se chvíli předtím vzdal šance být profesionálním hráčem amerického fotbalu. Navíc měl nějaké ty konexe s ulicí a podsvětím. Ti dva se tedy pochopitelně znali a rozhodli se, že společně vybudují něco velkého. Psal se rok 1991 a Death Row Records byli na světě.

Suge a Dre si rozdělili Death Row půl na půl. Dre byl tou dobou již známou tváří scény a díky němu labelu věnovala pozornost média a všichni očekávali jeho sólo debut. Suge vzal na sebe roli “toho vzadu”, zastával funkci manažera, měl kontakty a podobně. Už na úplném začátku se také projevili jeho kriminální sklony, a to v kauze s jistým Vanillou Icem. Iceova legendární nahrávka “Ice Ice Baby” byla údajně napsána a produkována jedním Knightovým známým a tomu se nelíbilo, že za ní nedostal honorář. Drsnější polovička Death Row to vyřešila po svém – několikrát “náhodou” potkal Vanillu na ulici a vyhrožoval mu. Ten na to ale nereagoval a tak si za ním Suge zajel do hotelu, kde ho za nohy držel z balkónu v 15tém patře (jinde se zase mluví o 20. či 22. patře, ale to není podstatné, každopádně to byla výška) a řekl mu, že ho pustí, pokud práva na “Ice Ice Baby” nepřepíše na něj. Ice podle očekávání souhlasil.

Suge byl ale také schopným manažerem. Podepsal mladé naděje, R&B zpěvačku Michel’le a rapera The D.O.C. (toho si Dre, jakožto svého oblíbence, doslova vydupal z Ruthless) a svému novému “podniku” zařídil, díky svým kontaktům, možnost nahrát soundtrack k filmu Deep Cover (hlavní roli si zahrál Lawrence Fishburn), které vévodil, dnes již legendární, stejnojmenný track od Dr. Dreho a jeho nového objevu, mladičkého Snoop Doggy Dogga. Ten měl, co se týče seznámení s doktorem, velké štěstí. Snoopův kámoš Warren G (ten nikdy nebyl oficiálním členem Death Row, ale podílel se na spoustě jejich projektů) byl totiž shodou okolností Dreho bratranec, tím pádem bylo nemožné, aby se tyto dvě ikony nesetkali. Death Row Records se tedy úspěšně zviditelnili a scéna se nemohla dočkat doktorova alba.

To uzřelo světlo světa 15. prosince 1992 a jmenovalo se The Chronic. Vzhledem k tomu, že to je jedna z nejlepších desek v historii rapu vůbec, se Death Row podařilo zapsat do širšího vědomí. Singly “Nuthin’ But A “G” Thang” a “Fuck Wit Dre Day” se staly klasikami a desky se prodalo přes 4 miliony kusů. Na první LP nového labelu opravdu neskutečné číslo. Díky desce se ještě více podařilo profláknout jméno Snoop Doggy Dogg, protože tento mladík se objevil skoro v každém tracku. Kromě něj na desce hostovala většina jmen z rozrůstající soupisky Death Row, namátkou třeba Dat Nigga Daz (dnes Daz Dillinger), Kurupt, Nate Dogg, Lady of Rage, RBX, Jewell či The D.O.C., plus další hosté “odjinud” – Bushwick Bill nebo Warren G. Sečteno a podtrženo, rok 92 patřil jménu Dr. Dre.

V Death Row se ale neusnulo na vavřínech a ještě než vyšumělo nadšení z The Chronic, byl tu 23. listopad 1993 a mladý Snoop se svým debutem Doggystyle. Na Doggy Dogga byli fans hodně natěšení, důkazem budiž 1 a půl milionu objednaných kusů desky ještě před vydáním. Produkci kompletně obstaral Dr.Dre s malou výpomocí od Daze. Megahity “Who I Am (What’s My Name?)”, “Gin and Juice” a “Doggy Dogg World” způsobili ohromný poprask a Snoop Doggy Dogg byl v ten moment nejoblíbenějším raperem snad každého od L.A. po N.Y.C. Z dalších skladeb stojí za zmínku určitě alespoň “Ain’t No Fun (If The Homies Can’t Have None)”, “Murder Was The Case” nebo “Pump Pump”. Desky se, stejně jako u Dreho počinu, prodalo přes 4 miliony kusů.

 

Death Row si snad ani nemohli vysnít lepší vstup na scénu. Dvě geniální desky za dva roky, kterých se dohromady prodalo skoro 10 milionů kusů. Suge ale nepolevil a získal práva na soundtrack k filmu Above the Rim, čímž ukázal svůj veliký vliv v hudební průmyslu. Na soundtrack dosadil povětšinou jména z Death Row, ale trochu prostoru poskytnul i jiným interpretům (mezi kterými byl mimochodem 2Pac, který si ve filmu zahrál i jednu z hlavních rolích a o kterého Suge už tehdy očividně jevil zájem). Přesto, že soundtracky se povětšinou příliš dobře neprodávají, se Above the Rim O.S.T. prodalo přes 2 miliony, což je na “kompilaci k filmu” ohromné číslo. Hlavní podíl na tom měl bezesporu legendární track “Regulate” od Warrena Gho a Nate Dogga. Tato skladba měla být původně na Nateově připravovaném debutu, ale Sugeovi se zalíbila a rozhodl, že půjde místo toho na soundtrack. Tím ztratil Nate Dogg trumf ke svému sólovému albu a byl to jeden z počátečních hřebíků do rakve Death Row. Ale to bylo tou dobou ještě na míle vzdáleno, momentálně si label užíval na výsluní.

V roce 1994 se Death Row blýsknul ještě jedním soundtrackem a to ke svému minidokumentu, ohledně Snoopova tehdejšího obvinění z vraždy (případ se táhl přes 2 roky, nakonec byl Snoop očištěn), Murder Was The Case O.S.T. (zde se mimochodem poprvé objevilo jméno Soopafly). Prodeje? Přes 2 miliony…

A už tu byl rok 1995. Rok, který přinesl světu DVD formát, rok, kdy Eazy-E podlehl onemocnění AIDS, rok, kdy vypukla válka východního pobřeží se západním a rok, kdy talentovaná dvojka Kurupt a Daz vydala, po dvou letech práce, 31. října pod pseudonymem Tha Dogg Pound své debutové album Dogg Food (další skvěle se prodávající album Death Row – více než 3 miliony kusů), které je dodnes považováno za jednu z největších klasik západního rapu. Vévodily mu singly “Let’s Play House” a hlavně “New York, New York” (s hostujícím Snoopem), který ještě přiostřil válku mezi pobřežími.

Tu zažehnul v srpnu roku 95, kdo jiný, než Suge Knight během slavnostního večera The Source Awards v New Yorku. Death Row zdě měli přibližně 10 minutovou show (postupně vystoupili Dre, Tha Dogg Pound, Lady of Rage, Nate Dogg, Sam Sheed a nakonec DJ Quik, který sice nikdy nebyl členem Death Row, ale často s nimi spolupracoval) a poté si Suge při předávání cen “zavtipkoval” na adresu Bad Boy Records: “Kdokoliv ze zde přítomných umělců chce být opravdový umělec a být hvězdou, a nechce se muset starat o to, že jeho producent se objevuje v každém jeho tracku, v každém videoklipu, kde se snaží tancovat… Pojďte k Death Row!”

Jasná narážka na šéfa Bad Boy labelu, Sean “Puff Daddyho” Combse (dnes Diddy). Východ byl New York, New York miloval The Notorious B.I.G.ho, tím pádem stál za Bad Boy Records i za Puffym. Proto když Suge pronesl tento, dnes již legendární, proslov, dočkal se ohromného bučení. Chvíli nato se ho na pódiu zastal Snoop, který následně poslal celé Východní pobřeží do prdele a NYC mu odpovědělo absolutním vypískáním. Paradoxem je, že Puffy tohle všechno sledoval pouze z několika metrů, byl v tu chvíli v backstagei a měl jít předat další ceny. Když se dostal ke slovu, poděkoval celému Death Row “za komplimenty” a vykopal se západem válečnou sekeru. Je téměř jisté, že to vše udělal Suge kvůli ještě většímu zájmu médií a fanoušků, kteří takovéto spory milují, ale bohužel se to tehdy všechno vzalo až příliš vážně. Během příštích dvou let mělo na obou stranách barikády, úplně zbytečně, zemřít mnoho lidí.

Death Row ten rok ještě vydala singl “U Better Recognize” Samu Sneedovi (track se již předtím objevil na soundtracku k Muder Was the Case), který měl být další hvězdou labelu. Bohužel tohle byl jeho první a zároveň poslední počin, který u DR vydal. Na B straně singlu se nacházal track “Come When I Call” od Death Row R&B naděje, mladičkého Danny Boye. Další velkou událostí na kalendáři 95 v táboře Death Row měl být debut jediné slečny-MC na jejich rosteru – Lady of Rage. Ta figurovala na soupisce labelu už téměř od jeho vzniku, objevila se na The Chronic i na Doggystyle a její singl “Affro Puffs” ze soundtracku k Above the Rim byl celonárodní hit. Proto se do jejího debutu, který se měl jmenovat Eargasm, vkládali velké naděje. Na poslední chvíli se album odložilo, což se později mělo ukázat jako velká ztráta (nakonce debutovala až v roce 1997 albem Necessary Roughness, prodala “pouze” 300 tisíc kusů, a ihned nato Death Row opustila). Kdyby tehdy album opravdu vyšlo, mluvilo by se dnes o ní stejně, jako se mluví o Lauryn Hill, Missy Elliot, Lil’ Kim nebo Foxy Brown. Sugeovi se tehdy totiž naskytla docela jiná, větší příležitost – Tupac Amaru Shakur.

Toho Suge koncem roku dostal z vězení, po složení kauce 1,4 milionu dolarů, tedy velmi vysoké číslo, ale vzhledem k tehdejším profitům Death Row, to byla jen nepatrná částka. Na oplátku požadoval od Paca podepsání smlouvy na 3 desky. 2Pac samozřejmě podepsal. Sugeovi se 2Pac velmi hodil do jeho momentálního sporu s východem, neboť 2Pac, který byl před svým uvězněním v roce 1994 postřelen v New Yorku, z tohoto útoku podezříval právě Bad Boy Records, neboť v tu chvíli natáčeli ve stejném studiu (později jeden člen Death Row, který si z důvodu strachu o vlastní život nepřál být jmenován prohlásil, že Suge v Pacovy úmyslně prohluboval nenávist vůči Bad Boy). Bezprostředně po propuštění odletěl 2Pac do Los Angeles, ihned zalezl do studia a začal pracovat. Album All Eyez on Me údajně nahrál během pouhých 2 týdnů. Ale nepředbíhejme.
Nejdříve se Tupac společně s Dr. Drem postarali o jednu z největších senzací v dějinách rapu. Řeč je o legendární skladbě “California Love”. Společnou spolupráci si oba dva vzájemně pochvalovali, bohužel jejich dobrý vztah příliš dlouho nevydržel, ale o tom později. Tento song byl vlastně takovým Pacovým návratem na scénu a Death Row na něm opravdu nešetřili, za videoklip utratili přes milion dolarů, což bylo v té době něco naprosto nevšedního. Díky Death Row byl západ na vrcholu už čtvrtým rokem, ale když vyšel tenhle joint, více šílené to už ani být nemohlo. Všechny oči směřovali nyní na 2Paca, Death Row a západní pobřeží. Nikdo se nemohl dočkat, až 2Pac přijde s albem pod Death Row.

To se stalo 13. února 1996. I kdyby bylo album sebehorší (a to nebylo, většina předních hudebních magazínů ho hodnotila velice kladně), do historie se zapsalo přinejmenším tím, že se jednalo o vůbec první rapové double CD vůbec. Necelých 600.000 kopií prodaných za první týden není ještě tolik závratné číslo, ale během pár měsíců toto číslo narostlo na 9 milionů, což z něj dělá dodnes jedno z nejprodávanějších rapových alb historie. Smršť singlů se zdála být nekonečná – “California Love” (ta se na desce ale objevila pouze v zremixované podobě, a nikoli v originální, jak se spousta lidí mylně domnívá), poté další mega hit “2 of Amerikaz Most Wanted” s hostujícím Snoop Doggy Doggem, který zbořil vše, co stálo v cestě a kde na začátku můžeme vidět legrační parodii na Biggieho s Puffym, následovali “How Do U Want It” (jehož videoklip, v necenzurované podobě, je téměř čistá pornografie), další klasika “Life Goes On”, příjemná “All About You” (klip byl natočen ještě za Tupacova života, ale do světa byl vypuštěn až v roce 1998, ku příležitosti vydání jeho Greatest Hits) a nakonec, neméně známá, “I Ain’t Mad at Cha” (videoklip k tomuto tracku, ve kterém je 2Pac zavražděn a následně se ocitá v nebi, se paradoxně dostal do světa dva dny po jeho opravdové smrti). Na desce, která celkem obsahuje 27 skladeb, jste mohli najít další velice povedené záležitosti, např. “Ambition Az a Ridah”, “No More Pain”, “Only God Can Judge Me”, “Trading War Stories”, “Holla At Me”, “Wonda Why They Call U Bitch”, “Picture Me Rollin’” a spoustu dalších. Obsahovala celou řadu hostů, jak stájové kolegy Snoopa, Daze, Kurupta, Nate Dogga či Danny Boye, přes Tupacovu partu The Outlawz, až po, dnes velice známá jména, Method Man, Redman nebo E-40.

Období po tomto releasu znamenalo pro Death Row ten úplný vrchol. Šest vydaných desek, všech šest multiplatinových. O Death Row se mluvilo v rádiu, v televizi, fanoušci milovali 2Paca a Snoop Dogga, Suge Knight zaplňoval stránky novin a televizní zprávy svými skandály. Velkou roli zde hrála válka East vs. West, do které byl celý label namočen. To se nelíbilo některým interpretům, The D.O.C., K-Soloa a RBXe to dokonce dohnalo k odchodu. Nedlouho poté odešel i samotný Dr. Dre, který se začal obávat svého společníka Suge Knighta, který byl podle jeho slov tou dobou zaslepen svou mocí a byl stále více a více nebezpečný. O Dreho se pak v několika skladbách otřel 2Pac, dokonce prohlásil že je gay a že to ve studiu na něj párkrát zkoušel. Za hlavní producenta Death Row od té doby platil Daz. Pro Death Row Records byl Dreho odchod velkou ránou, ale stále zůstávali na vrcholu.

Důkazem toho budiž 4. červenec 1996, kdy v The House of Blues odehráli jeden z nejlepších hip-hopových koncertů všech dob. Postupně vystoupili Tha Dogg Pound, Nate Dogg, Snoop a nakonec 2Pac společně s Outlawz, během večera se představili i další jména, např. Soopafly, Tray Deee, LBC Crew nebo K-Ci & JoJo. Jako line-up velice lákavé, dalším plusem bylo něco naprosto nevídaného, mezi jednotlivými vystoupeními interpretů probíhali na pódiu zábavné scénky v podání známých komiků (mimo jiné se představil i Chris Rock). To jen ukazovalo, jaký vliv Suge Knight tehdy měl. Ale to nejdůležitější mělo přijít na konci. 2Pac společně s Outlawz tu noc vydali skladbu “Hit ‘Em Up”. Fanoušci tedy poprvé měli možnost slyšet tento diss track, který se tvrdě opírá do Biggieho, Puffyho, Lil’ Kim, Lil’ Ceasara, Mobb Deep, Chino XLa a dalších, a který je podle mnohých vůbec nejlepším dissem všech dob. Do této chvíle Biggue na všechny Pacovy urážky nereagoval, ale po “Hit ‘Em Up” mu už došla trpělivost a brzy mu to vrátil v podobě dalšího slavného dissu – “Who Shot Ya”. Tím si ale moc nepomohl, neboť 2Pac to dokázal otočit proti němu, prohlásil, že teď je naprosto přesvědčen, že za střelbou z roku 1994 stojí právě Biggie a Bad Boy Records.

U Death Row se ale začalo plánovat protržení bariéry mezi pobřežími a to projektem Death Row East. 2Pac prohlásil, že miluje New York a že celá ta válka Východ vs. Západ je jen výmysl médií, že on má problém pouze s několika jistými lidmi odtamtud, ale že to neznamená, že automaticky nenávidí všechny. Death Row East měl být sub-labelem Death Row, a měl vydávat východní umělce. Prezidentem se měl stát legendární Eric B., a mezi již dohodnuté umělce patřili například Run-DMC, Method Man (mluvilo se i o tom, že by měl podepsat celý Wu-Tang Clan) nebo Big Daddy Kane. Pokud by se to tehdy doopravdy uskutečnilo, pak mohlo Death Row klidně zápasit s Def Jamem o pomyslný titul “nejlepšího hip-hop labelu všech dob”. Naneštěstí, tento projekt měl na starosti hlavně Pac, který byl bohužel, chvíli před uskutečněním, zavražděn. Ale to zase předbíhám.

V tu dobu byl v plánu taky projekt One Nation, kompilace, která měla uklidnit válku. 2Pac na ní pracoval společně s legendární Brooklynskou skupinou Boot Camp Click, a měli se zde objevit i jména, jako Busta Rhymes, Snoop, DPG, Scarface, Ol’ Dirty Bastard a další. Mělo jít o dvoj-album, rozdělené na východní disk a západní disk. Bohužel, o toto se měl také postarat Pac.
Mimochodem v tomto období se Death Row upsali dvě velice zajímavé osobnosti – MC Hammer a Lil’ Bow Wow. Hammer u Death Row nahrál v letech 95 až 96 album, ale to nebylo nikdy vydáno. Ke konci roku 1996 label opustil. Bow Wow byl objeven Snoopem a už jako 6ti letý si zahrál v jeho klipu “Gin & Juice”. V 9ti letech mu Dre nabídl smlouvu, kterou podepsal. Ale pro Death Row nikdy nic oficiálně nenahrál. Jeho potenciálu využil o pár let později až Jermaine Dupri, ale to už je jiný příběh.

V srpnu 96 se Tupac zavřel do studia a během jediného týdne (za 3 dny napsal texty a nahrál skladby, zbylé 4 dny trvalo dát to celé do kupy a doladit) dal dohromady nové album The Don Killuminati: 7th Day Theory. Toto album je zcela odlišné od All Eyez On Me, je mnohem hlubší a také temnější a narozdíl od svého předchůdce, také není udělané čistě pro komerční úspěchy. Je z něj hodně cítit nenávist, najdeme zde útoky směrem k Bad Boy Records, ale i na Nase, Dr. Dreho, Mobb Deep nebo Jay-Zho. Náladu desky můžeme vycítit z jednoho ze singlů – “Hail Mary”. Další dva singly,“ “To Live & Die In L.A.“ a “Toss It Up”, se, přeci jen, nesli v duchu přijatelnosti pro širší veřejnost. Tupac údajně svou první desku na Death Row nahrál tak, aby byla úspěšná a díky tomu splatil dluh pro Sugea, ale tuto nahrál přesně tak, jak chtěl on sám. Vydání desky se ale mladý 2Pac již nedožil. 13. září 1996 zemřel v Las Vegas na následky střelby, která se odehrála pár dní před tím. Album vyšlo 5. listopadu 96 a za první týden prodalo přes 660 tisíc kusů, což ho dostalo na 1. příčku hitparády prodejnosti. Vzhledem k tomu, že se mu to povedlo se dvěma deskami během jediného roku, se dostal mezi smetánku, která čítá jména jako The Beatles nebo Elvis Presley. Alba se do konce roku stihli prodat 4 miliony, k dnešnímu dni se mluví o 9 miliónech v USA a 28 miliónech po celém světě.

Ale už před Tupacovou vraždou to v Death Row nebylo ono. Ve vzduchu se stále zvyšovalo napětí a někteří umělci se mezi sebou ani nebavili. Vzpomíná na to E.D.I. z Outlawz: “V tu dobu to bylo v Death Row šílený. Měli jste Snoopa, Daze a spol. na jedné straně studia a nás (2Pac a spol.) na druhé straně.
Death Row se najednou ze dne na den změnila z giganta na bortící se domeček z karet. Pacova smrt otřásla celým hudebním světem a Death Row najednou bez své hlavní hvězdy nevypadali tak mocně. Situaci se pokusil zachránit ještě zbylý trumf v rukávu – Snoop Doggy Dogg. Jeho druhá sólovka The Dogfather vyšla týden po 2Pacovi. Ale místo aby zažehnala krizi, ještě jí prohloubila. Album sice nebylo zdaleka tak špatně, jak by se dalo soudit podle reakcí kritiky i fanoušků. Ale Snoop jim bohužel neposkytnul toho Snoopa, kterého tolik milovali. Toho Snoopa, který se v rytmu G-Funku pohupuje s jointem v ruce, s copánky na hlavě a obutý do Converse Chuck Taylor’s All-Star kecek. Jeho nová mafiánská image na lidi nezafungovala a to byl jeden z hlavních důvodů neúspěchu. Tím největším byla ale bezesporu absence Dr. Dreho. Spojení Snoopa s Dreem bylo to samé, jako Michael Jordan se Scottie Pippenem, nebo Shaquille O’Neal s Kobe Bryantem. Ať už byl a je Snoopův rap sebelepší, nikdy nezněl tak dobře, jako když mu podklad připravil Dre. Přesto, že se desky prodali více než 2 miliony, všichni věděli, že přichází konec.

Do konce roku se objevili ještě dvě kompilace. Ta první bylo double CD Death Row Greatest Hits. Na prvním disku bylo umístěno 17 nejlepších skladeb, který kdy kdo u labelu nahrál. Na druhém disku se nacházeli remixy těchto skladeb a k tomu pár zcela nových (mimochodem zde se poprvé oficiálně objevilo “Hit ‘Em Up”). Desky se prodalo přes milion. Ta druhá byla Christmas on Death Row (vydat v USA desku, v jejíchž názvu najdeme slova “smrt” a “Vánoce” společně, je poměrně riskantní záležitost). Ta byla nahrána pro charitativní účely a prodalo se jí „pouze“ 200 tisíc kusů. To tedy bylo vůbec poprvé, co CD vydané u Death Row nebylo alespoň jednou platinové (tzn. prodej alespoň jeden milion kusů), ukončila neuvěřitelnou šňůru devíti platinových alb v řadě.
V roce 1996 se měl desky konečně dočkat i Nate Dogg, ale po Pacově smrti bylo album opět odloženo. To byla pro Natea poslední kapka a chvíli poté Death Row opouští. Suge Knight byl pro porušení podmínky (napadení Orlando Andersonav kasínu těsně před Tupacovou smrtí) vzat do vazby, a jako svého zástupce dočasně jmenoval Daz Dillingera. Rok 96 znamenal pro Death Row absolutní vrchol a zároveň konec jejich nadvlády.

Následující rok už ovládl hru po dlouhé době opět východ, když The Notorious B.I.G. vydal Life After Death (výstižné, sám se nedožil jeho vydání), které dosáhlo jako první rapové album v historii diamantového ocenění (prodej přes 10 milionů kusů v USA). Death Row vydalo pouze již zmíněnou Lady of Rage, která prodejnost zrovna nezbourala a poté úspěšné soundtracky k dvoum 2Pacovým filmům – Gridlock’d (zlaté prodeje) a Gang Related (2x platinové, singl “Made Niggaz“). Snoop využil Sugeovi absence a od Death Row utekl, přesto že měl smlouvu ještě na 4 další desky. Zároveň veřejně obviňoval Knighta z Pacovy vraždy. Odešel i Kurupt. V roce 1998 byl Suge Knight definitivně poslán do vězení na 9 let. Došlo konečně na desku zpěvačky Michel’le, ale ta se stala absolutním propadákem. Dazův sólo debut Retaliation, Revenge & Get Back (mezi hosty se představili 2Pac, Snoop, Kurupt, Nate Dogg, Too Short nebo WC), z března roku 1998, je asi posledním albem, který stojí za zmínku. Tato deska byla posledním kvalitním materiálem, který Death Row Records poskytli a proto bych ho považoval za jakousi tečku na závěr. Sám Daz, chvíli po vydání desky, jako poslední z pevného jádra labelu, odchází pryč. Postupně odcházeli ještě Sam Sneed, Jewell a Danny Boy, nikdo z nich se svého alba nedočkal.

Jediné, co od té doby stojí za zmínku, jsou 2Pacova posmrtná alba, kterých se pravidelně prodávají miliony po celém světě. Jejich kvalita je pochybná, přesto je o ně zájem. To se nedá říct o zbytku projektů Death Row, které kvůli špatně prodejnosti málem zkrachovalo. V roce 2006 vyhlásil, již propuštěný Suge Knight bankrot a až začátkem roku 2009 ho koupila společnost WIDEAwake, která s ním má prý do budoucna velké plány. Ale ani ty největší plány nedokáží dosáhnout toho, čeho Death Row Records dosáhli v 90tých letech. Přes všechnu kontroverzi, budou mít navždycky v historii zapsána čísla 50 miliónů prodaných desek a celkový zisk 750 miliónů dolarů v hotovosti. Biach.

Komentáře

komentáře