God’s Fav Son DMX - Dokončení Profilu!

05.08.2011

Autor: D.Z. | V rubrice: Hiphop, Hiphop / Profiles |

V dubnu jsem na Boombap nahazoval část rozsáhlé biografie DMXe, kterou jsem napsal do magazínu ROOFTOP. Vzhledem k tomu, že to jisté číslo už dneska nejspíš neseženete, došlo mi že by byla hloupost nepodělit se i o zbytek Xova příběhu. V první části jsme sledovali Earla Simmonse od jeho narození až po rok 1999, kdy natáčel komerčně nejúspěšnější album své kariéry - …And Then There Was X. Nyní máte možnost dozvědět se i o zbytku jeho cesty, která v době kdy jsem o ní psal vypadala, že se blíží ke konci, k mojí radosti to ale momentálně vypadá, že se snad konečně vrací do správných kolejí (pokud se teda dá říct, že tam vůbec někdy byla). Brzy se mimochodem můžete těšit i na obdobné dokončení Roc-A-Fella profilu a někdy v budoucnu i na velkolepý profil Lil Waynea, který najdete v aktuálním čísle ROOFTOP magu. Tak už to nebudu prodlužovat, přeju příjemný čtení.

DMX: PRVNÍ ČÁST PROFILU ZDE

V roce 1999 se DMX oženil se svou dlouholetou přítelkyní Tasherou, se kterou měl už tou dobou syna Xaviera. Během jejich manželství se jim narodili ještě další 3 děti. Velkou část roku 99 strávil X na nejúspěšnějším turné v hip-hopové historii - Hard Knock Life Tour, kde vystupoval společně s Jay-Zm, Method Manem a Redmanem. Během turné byl X zatčen za údajné pobodání vyhazovače a i když proti němu nebyly žádné důkazy (kromě tvrzení jednoho svědka), musel zaplatit kauci ve výši 50 tisíc dolarů. Po skončení turné odjel X do Miami, kde nahrál své třetí album …And Then There Was X. To spatřilo světlo světa na konci roku 1999 a dodnes je to DMXovo komerčně nejúspěšnější album, čísla 690 tisíc prodaných kopií v prvním týdnu (tím pádem opět první místo v hitparádě) a celkový prodej přes 6 milionů kusů (tedy 6x platina) opravdu mluví za vše. Jako první singl vyšla energická hitovka „What’s My Name?“, jako číslo dvě byl vypuštěn DMXův asi nejznámější hit vůbec „Party Up“ a třetici mocných singlů uzavřela „What These Bitches Want“, která byla v televizi a rádiu cenzurována na „What They Really Want“. Byly tu další povedené skladby jako „Here We Go Again“, „Good Girls, Bad Guys“ nebo „More 2 A Song“, ale za úplný vrchol bych označil track „Angel“, další rozmluvu s bohem, tentokrát podpořenou krásným podkladem od Irva Gottiho a zpěvem Reginy Bell. Jako bonus k desce vyšlo i DVD Angel: One More Road To Cross. To obsahovalo povětšinou záběry DMXe při nahrávání alba, natáčení klipů nebo setkání s fanoušky. Avšak na jeho úplném konci je scéna, kdy X mluví o tom jak nestojí o slávu, dokonce ani o přátele či rodinu, že chce být úplně sám a mít klid. Tím ukázal světu další ze svých mnoha stránek, tu utrápenou, toužící po volnosti.

Úspěchu si X ale moc užívat nemohl, problémy se zákonem se začínaly množit. Nejdříve byl obviněn z napadení muže v Yonkers, poté byl společně s manželkou zatčen za týrání zvířat, držení drog a držení zbraní. Z obojího se mu podařilo dostat zaplacením pokuty, udělením podmínky a odpracováním si veřejně prospěšných prací. Jeho zadržení z března 2000, kdy byl obviněn z překročení povolené rychlosti, řízení vozu bez řidičského průkazu a řízení pod vlivem marihuany, se už bez vězení neobešlo, protože porušil svojí podmínku. Za mřížemi (kde navíc stihnul napadnout dozorce) si odseděl 15 dní a k tomu musel zaplatit pokutu. V roce 2000 tak akorát stihnul rozšířit svojí filmografii o malou roli ve filmu Romeo musí zemřít, kde ztvárnil Silka, majitele hudebního klubu.
Rok 2001 přinesl DMXovi první opravdu velkou roli a to v povedeném akčním snímku Exit Wounds (Lovec Policajtů) vedle Stevena Seagala. Film byl hitem, po celém světě vydělal téměř 80 milionů dolarů a X k němu nahrál úvodní píseň „No Sunshine“, která dodnes patří k jeho největším hitům. Navíc ten samí rok nahrává své čtvrté řadové album The Great Depression. Z něho pochází několik dalších jeho velkých hitů – „Who We Be“, „We Right Here“, „Trina Moe“ nebo „I Miss You“, kterou věnoval na památku své zesnulé babičce – přesto je deska kritiky i fanoušky hodnocena za nejméně povedenou z celé jeho diskografie. Prodejnost se ale opět dařila, 439 tisíc prodaných kopií v prvním týdnu mu opět získalo první místo v hitparádě a celkové prodeje překonaly hranici 3 milionů kusů. Tentokrát se již pod produkcí nepodepsal Irv Gotti, protože jeho chráněnec Ja Rule rozjel beef s DMXem. Oba MCs se totiž navzájem obviňovali z kopírování hlasu. A ani tento rok neutekl před problémy, opět strávil 15 dní ve vězení a opět za řízení bez řidičáku a pod vlivem marihuany.

V roce 2002 X veřejně přiznal, že je závislý na kokainu a dobrovolně se rozhodl nastoupit do protidrogové léčebny. „Kokain mě několikrát málem připravil o život.“ nechal se později slyšet. Po návratu domů začal pomalu pracovat na nové desce a zároveň se opět vrhnul do natáčení filmů. Do kin přišel akční film Cradle 2 the Grave (Od kolébky do hrobu), kde si zahrál hlavní roli po boku Jet Liho. Opět se zhostil nahrání úvodní skladby k filmu a vzniknul z toho další hit „X Gon‘ Give It to Ya“. Poté Def Jam přišel se svou první videohrou, jednalo se o mlátičku Def Jam Vendetta a DMX zde byl jednou z hratelných postav. V létě 2003 mu cestu opět zkřížil zákon, tentokrát se však jednalo o poněkud úsměvnou záležitost. Při koncertu v hlavním městě ostrovního státu Island byl DMX zatčen za to, že mluvil vulgárně. Před koncertem údajně podepsal smlouvu, že musí mluvit slušně. Propuštěn byl na kauci za necelých 400 dolarů.

Své páté album pojmenoval Grand Champ. Nejde o náhodný název, termín „grand champ“ pochází z prostředí pouličních psích zápasů. „Když pes vyhraje souboj, je z něj šampión (anglicky champ). Když vyhraje podruhý, je dvojnásobnej šampión. Potřetí je trojnásobnej a počtvrtý čtyřnásobnej. Když ale vyhraje i napopátý, říká se mu grand champ. Já sem tady s pátym albem a i na popátý v řadě sem vyhrál na celý čáře.“ vysvětloval DMX. Desku nahrával hned v několika městech, kus natočil v Los Angeles, část v Chicagu a něco ve Phoenixu. Právě město Phoenix v Arizoně je pro DMXe už několik let druhým domovem, má zde dům a kdykoliv má volný čas, nejradši ho tráví právě tam. Arizonu dokonce označil jako „God’s country“ (boží země). Ještě před vydáním nového alba však X poslal do světa svou autobiografickou knihu E.A.R.L.: The Autobiography of DMX. V ní čtenářům přiblížil své dětství, dospívání, cestu ke slávě, ale i přítomnost, ve které líčí, jak je pro něj těžké uniknout svým hříchům a zlozvykům z minulosti. Díky knize tak mohla veřejnost konečně trochu lépe porozumět jeho problémové povaze.
Album Grand Champ vychází na podzim 2003 a za první týden mizí z pultů přes 300 tisíc kusů, čímž popáté v řadě debutuje na čísle jedna hitparády Billboard, což je něco, co se ještě žádnému jinému umělci v celé hudební historii nepovedlo. Prodejnost ale měla tentokrát jen krátké trvání, po překročení milionové hranice se prodeje postupně zastavily. Album málokdo označí za jeho nejpovedenější, každopádně silných míst na něm najdete víc. Ať už jde o agresivní šlágry „Where The Hood At?“, „Rob All Night“ a „We ‚Bout To Blow“, párty hymnu „Get It On The Floor“, Ruff Ryders posse skladbu „Untouchables“, vzpomínku na zesnulého přítele „Ayo Kato“ a hlavně krásnou motivační skladbu „The Rain“. Deska byla tentokrát hodně produkčně netradiční, co se DMXe týče (najdete tu např. i Kanye Westa), mezi hosty se objevil Cam’Ron a dokonce tehdy nastupující 50 Cent. O něm X prohlásil, že ho na album protlačil label, on sám prý o spolupráci s ním nestál. Fiddy později na Xovu adresu věnoval pár kousavých poznámek v tracku „Piggy Bank“ z roku 2005, ale jinak mezi touto dvojicí nikdy žádný beef nezažehnul. Tradiční skit Prayer byl tentokrát obdařen hudebním podkladem a výsledek se moc nepovedl. Krátce po vydání desky DMX šokoval prohlášením, že se rozhodl ukončit hudební kariéru. Jako hlavní důvody uvedl, že se chce věnovat studium bible, protože se v budoucnu plánuje stát knězem, a trávit více času se svou rodinou. Po nějakém čase prozradil, že velkou roli v tom hrálo jeho znechucení hudebním průmyslem.

V roce 2004 vstoupil do kin Never Die Alone, dost možná DMXův vůbec nejpovedenější film. Filmová studia si na problémového DMXe ale začala stěžovat, kvůli jeho nevypočitatelnosti, nespolehlivosti, agresivitě, výbušnosti a dalším jeho záporným vlastnostem a rozhodla se od něj distancovat. Never Die Alone byl tak Xovým posledním velkým filmem, od té doby si zahrál už jen v podprůměrných béčkách. Jeho skandály nadále plnily přední strany bulváru. Například při letu z New Yorku do Londýna se dostal do konfliktu se stevardem poté, co si opakovaně odmítnul zapnout bezpečnostní pás. Po přistání na letišti Heatrow byl zatčen a propuštěn až na kauci. Následovaly jeho klasické zatčení za porušování dopravních předpisů všemi možnými způsoby, na velký problém si ale zadělal, když ukradnul auto poté, co jeho řidiče přesvědčil, že je federální agent a že jeho auto potřebuje pro tajnou misi. Při zatčení u něj navíc police našla kokain. Kvůli tomuto výstřelku se dostal do vleklých soudních řízení. Třešničkou na dortu bylo vykopání mrtvol psů na jeho zahradě, při následné prohlídce domu našla policie velké množství marihuany a nelegálních zbraní. Navíc jistá Monica Wayans se s ním začala soudit, protože DMX je prý otcem jejího dítěte a odmítá to přiznat. Tento spor se dodnes nevyřešil.

DMXovi evidentně rapový důchod nesvědčil a nejspíš si to uvědomil i on sám, protože v roce 2005 ohlašuje návrat na scénu. „Měl jsem v plánu stát se knězem. Čekal sem na boha, až mi dá znamení. Čekal sem a nic se nedělo. Tak sem zavolal Maseovi, protože on se vzdal rapové kariéry, aby mohl kázat. Mase mi řekl, že dokud mi bůh nedá znamení, mám se dál věnovat rapu, protože to je můj dar a díky němu přináším štěstí spoustě jiných lidí.“ okomentoval X svůj comeback. Původně plánoval vydat svou další desku pod Def Jamem, stejně jako všechny své předchozí, ale brzy prohlásil, že Def Jam opouští. Důvody měl dva, jednak se už u Def Jamu necítil jako dřív a z nahrávání neměl vůbec radost, najednou pro něj prý představovalo hlavně práci. Jako druhý důvod uvedl Jay-Zho jmenování prezidentem Def Jamu. „Je to můj dobrej přítel už hrozně dlouhou dobu. Známe se ještě z doby, kdy jsme oba ještě nebyli slavný. Bál sem se, že kdybych se na něj musel dívat jako na svýho šéfa, poškodilo by to náš vztah. To sem nemohl dopustit, tak jsem raději zvolil odchod.“ vysvětlil DMX. Jigga mu vyšel vstříc a proto s ukončením smlouvy nebyly žádné zbytečné problémy. O volného DMXe se okamžitě začali přetahovat největší nahrávací společnosti, X si nakonec vybral Sony Music Group. Ihned se nadšeně vrhnul do nahrávání, ale vše zkomplikoval rozsudek za jeho prohřešek s falšováním identity a X se tak koncem roku 2005 musel odebrat na 2 měsíce za mříže.
Po propuštění se vrátil k nahrávání a v létě 2006 posílá do světa své šesté sólo album Year of the Dog… Again (původní název měl být Here We Go Again). Předcházejí mu úspěšné singly „We In Here“, „Come Thru (Move)” s Bustou Rhymesem a „Lord Give Me a Sign“, další ze série skladeb věnovaných bohu. Nutno dodat, že možná ta vůbec nejlepší. I když kritika album poměrně pošpinila, bylo to zcela neprávem, deska patří k nejlepším Xovým počinům. Opět nechyběli agresivní a svižné záležitosti („I Run Shit“, „Wrong or Right?“, „Give ‚Em What They Want“, „Walk These Dogs“) ani hluboké a zamyšlené skladby („Blown Away“, „Goodbye“, „Life Be My Song“). Přesto se na pošesté nepovedlo debutovat na jedničce, tentokrát se s 125 tisíci prodanými kusy musel spokojit s číslem dvě (i když údajně mu na první místo chybělo pouze pár tisíc kusů). DMXe přerušení výjimečné série velice rozrušilo, dával Sony za vinnu špatné promo desky a nedlouho poté jejich spolupráci ukončuje. Alba se nakonec prodalo něco přes půl milionu a vysloužilo si tak alespoň status zlaté desky. V roce 2006 ještě televizní stanice BET odvysílala 6 dílnou reality show Soul Of A Man, kde mohli diváci sledovat DMXův každodenní život v období nahrávání Year of the Dog… Again.

DMX byl nyní hudebním průmyslem už definitivně znechucen, proto se rozhodl vydávat si svoje desky sám na vlastním labelu Bloodline Records, který založil už v roce 2000. V rozhovoru pro MTV v roce 2007 oznámil, že má v plánu vydat dvě desky v jeden den. Jedna z nich bude jeho další klasická sólo deska a bude se jmenovat Walk with Me Now, zatímco druhé album You’ll Fly with Me Later bude čistě gospelové. Postupně zveřejňoval jména producentů desky, nahrávání se zúčastnili (kromě klasické čtyřky Swizz, Dame Grease, P.K. a opět i Irv Gotti, neboť DMX s Ja Rulem svůj beef oficiálně ukončili) Kanye West, Scott Storch, The Neptunes nebo Jim Jonsin. Co se hostů na mikrofonu týká, X prohlásil, že by moc stál o spolupráci s Nasem, Eminemem a Gamem. Spekulovalo se dokonce i o britském zpěvákovi Sealovi. Navíc X zařídil pro Bloodline distribuční smlouvu s EMI a zdálo se, že dalšímu releasu nestojí nic v cestě. V roce 2008 navíc ještě přijal nabídku od Gamea a nahrál Intro a Outro (v obou odříkal modlitbu) pro album L.A.X.
Bohužel, minulost ho dohnala a osud s ním měl jiné plány. Nejdříve mu cestu mu zkřížil rozsudek za týrání zvířat, po kterém se musel X opět na několik měsíců uchýlit do vězení. Chvíli po propuštění v roce 2009 byl zadržen pod vlivem alkoholu a marihuany, čímž porušil podmínku a opět musel do vězení. Propuštěn byl v červenci 2010, ale ještě ten samí měsíc byl opět zavřen za dopravní přestupek z roku 2002. Stihnul ještě mezi fanoušky vyslat svůj vůbec první mixtape v kariéře a v jednom rozhovoru pro rádio prohlásil, že je znechucený současným stavem rapové scény a Pliese označil za nejhoršího rapera planety. Mezitím ještě jeho manželka Tashera oznámila, že se spolu po 11letém manželství rozcházejí, rozvod se zatím nekonal. Na svobodu se X dostal na podzim, kdy už opravdu odhodlaně plánoval dokončit obě alba a opět rozjet svou hudební dráhu, jenže opětovně porušil podmínku, když byl zastaven při jízdě v autě bez řidičáku, navíc pod vlivem alkoholu a kokainu. Byl zatčen a po několika denním držení ve vazbě byl poslán na rok do vězení. O pár dní později bylo prohlášeno, že se psychicky zhroutil a byl přesunut do blázince.

Je to úplný konec DMXovi cesty? Vypadá to, že z tohoto kolotoče už mu nepomůže ani sám bůh. Snad se pletu. Jedno je ale jisté, ať je tvůj názor na něj jakýkoliv, nelze popřít, že DMX je žijící rapová legenda. Oplývá jedním z nejlepších hlasů, ne-li tím vůbec nejlepším. Celosvětové prodeje jeho desek atakují hranici 30 miliónů. Jeho hudba má v sobě sílu a energii, se kterou se jiný raper nemůže rovnat. Ať už jeho příběh skončí jakkoliv, zaslouží si obrovský respekt za to, co tu po sobě zanechal a doufejme, že zdaleka ještě neřekl poslední slovo…

…a neřekl! DOG IS BACK BABY!

 

8 komentářů

napsat nový

Vložit komentář

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.