Mega Profile >> Lil Wayne (Part 2/2) by DZ

24.09.2011

Autor: D.Z. | V rubrice: Hiphop, Hiphop / Profiles |

Tak čekání na dokončení Weezyho profilu se protáhlo víc, než sem původně plánoval, ale konečně je tady. Mezitím stihlo vyjít jeho nové album Tha Carter IV, což závěr původního článku dělá trochu neaktuální, ale to snad pochopíte. V první části, která se zde objevila před měsícem, jsme u Lil Wayneova příběhu skončili v roce 2006 s vydáním jeho společné desky s Birdmanem. Takže pokračujeme…

Po hudební stránce si Wayne nemohl stěžovat, v osobním životě už to ale taková sláva nebyla. Jeho manželce vadilo, že je věčně ve studiu a chtěla po něm, aby trávil víc času s rodinou. Weezy ale neměl v plánu zpomalit a tak se pár po 2 letech manželství rozvedl. Weezy byl z rozvodu nešťastný a tak začal unikat realitě pomocí omamných látek. Začalo se mluvit o jeho údajné závislosti na kodeinu, který obsahuje jeho oblíbený nápoj purple drank. Tou dobou ve své ruce držel kelímek se sizzurpem kdykoliv se objevil na veřejnosti. „Proč bych to měl přestat pít? Myslím že by si lidi měli všímat svejch vlastní záležitostí. I kdybych měl v tom kelímku heroin, je to můj kelímek, takže běžte do prdele!“ rozčiloval se Weezy v jednom rozhovoru.
Ani v roce 2007 však Lil Tunechi nezahálel, naopak. Aby ještě zvýšil svojí produktivitu, vzdal se pozice prezidenta Cash Money Records (které se opět ujali Slim a Birdman) i Young Money (tu převzal Weezyho osobní manažer a přítel z dětství Cortez „Tez“ Bryant). Výsledek mluví za vše – více než 100 skladeb vydaných v roce 2007 má na svědomí buď sám Lil Wayne, nebo se alespoň objevil jako host na skladbách jiných interpretů. Jako číslo jedna musím zmínit doposud nejpovedenější mixtape jeho kariéry, Da Drought 3. Ten obsahoval několik nezapomenutelných výkonů, zmíním alespoň skladby „The Sky Is The Limit“, „King Kong“, „Seat Down Low“, „Dough Is What I Got“ nebo „Blooded“. Během roku hostoval na deskách od jmen jako Jay-Z, Kanye West, David Banner, Ja Rule, Twista, Trae, Freeway, Chingy, Devin the Dude, Little Brother, Kardinal Offishall nebo Birdman. Jeho nejslavnějšími hostovačkami roku se staly „Hello Brooklyn 2.0“ (Jay-Z), „Sweetest Girl“ (Wyclef Jean), „Duffle Bag Boy“ (Playaz Circle) a „We Takin‘ Over“ (DJ Khaled). Weezyho sloka v poslední jmenované skladbě byla mnohými považována za nejlepší rapovou sloku roku 2007. Weezyho vzrůstající popularita bohužel přinesla i negativní vlivy a to zvýšený zájem policie. V létě 07 byl zatčen v New Yorku, když kouřil marihuanu a při prohlídce jeho karavanu byla nalezena nelegálně držená zbraň. Ta sice podle všeho patřila Weezyho manažerovi Cortezu Bryantovi, ale policie jako by se za každou cenu snažila problém shodit na Waynea. Začal tak vleklý soudní spor, který nakonec trval déle než rok.
Na internet koncem roku uniklo několik skladeb které měli být na třetím díle Tha Carter. Weezy F Baby se zachoval jak nejlépe mohl, všechny ukradené tracky posbíral a vydal je jako oficiální EP, které vhodně pojmenoval The Leak. Za svůj workoholismus byl na konci roku odměněn spoustou ocenění typu „Hottest MC of the Year“, „Rap Artist of the Year“ nebo dokonce trefně „Worcoholic of the Year“ od předních hudebních magazínů či televizních stanic. Označení „Best Rapper Alive“ přestávalo vypadat jako pouhá namyšlená fráze a čím dál více lidem začínala opravdu hlodat v hlavě. A další rok se měla stát skutečností.

Jméno Lil Wayne bylo posledních několik let naprosto všude. To sice mohlo některým lidem lézt na nervy, ale ve skutečnosti se jednalo o chytré a promyšlené promo, které mělo brzo přinést zaslouženou odměnu. V rapovém světě se Weezy cca od roku 2005 zkrátka nedal přehlédnout, což mu soustavně rozšiřovalo fanouškovskou základnu a hlavně si ho postupně začala všímat nejvlivnější média, což mělo za důsledek, že nakonec se z desky Tha Carter III stal jeden z nejočekávanějších releasů v historii hip-hopu. V březnu 2008 vychází první singl „Loolipop“ a ten snad ani nemusím komentovat. Ze sexem nabité skladby se stal megahit a nešťastná smrt hostujícího zpěváka Static Majora celý boom ještě umocnila. V roce 2007 prodal Kanye West své desky Graduation 957 tisíc kusů v prvním týdnu a proto se našla spousta optimistů kteří předvídali, že Weezy zvládne v prvním týdnu překonat milionovou hranici. To se samozřejmě v době, kdy prodej nosičů hluboce propadá, zdálo jako něco naprosto nereálného. Nemožné se ale stalo skutečností.

Album Tha Carter III vyšlo 10. června 2008 a po týdnu zmizelo z pultů přes 1 500 000 kusů. Jeden a půl milionu. V historii rapu zaznamenal lepší výkon pouze Eminem v roce 2001 s deskou The Marshall Mathers LP, která za první týden prodala 1 790 000 kusů. A vůbec, milionová hranice za první týden v hip-hopu byla pokořena už jenom opět Eminemem s The Eminem Show (2002, 1,32 milionu) a 50 Centovým The Massacre (2005, 1,14 milionu). Lil Wayne byl najednou na vrcholu rapového světa. Superhvězda. V další masivní singlu „A Milli“ předvedl jeden z nejšílenějších rapových výkonů všech dob a T-Painem hostovaný singl „Got Money“ se stal díky své energii zase favoritem živých vystoupení.
C3 ale nestál jen na síle svých singlů a historické prodejnosti, klasickou desku z něj dělá i jeho hloubka, těžko na desce najdete hluché místo. Ve velkolepé „Mr. Carter“ mu hostuje jeho hrdina Jay-Z (který se shodou okolností jmenuje Shawn Carter) a Weezy tuto skladbu označuje za svojí nejoblíbenější na C3. Procítěnou „Tie My Hands“, kde se vrací k hurikánu Katrina, věnoval svému rodnému městu New Orleans a náladu skladby umocnil nádherný zpěv Robina Thicklea. V „Playing With Fire“ Weezy naplno ukazuje svojí temnou stránku a jedná se o dech beroucí záležitost. V melancholickém duchu se nesou povedené tracky „Dontgetit“ a „Shoot Me Down“. Za zmínku stojí určitě ještě mimozemská „Phone Home“, příjemná „Let the Beat Build“ nebo šikovná „Dr. Carter“.
Výčet spolupracovníků na desce je také prvotřídní, kromě již zmíněných se na C3 objevili také Kanye West, Busta Rhymes, Fabolous, Juelz Santana, David Banner, Swizz Beatz, Cool & Dre nebo Bobby V. Prodeje Tha Carter III se v USA zastavily za hranicí 3,5 milionu, odnesl si tak trojnásobnou platinu, což z něj udělalo nejprodávanější album roku 2008 ve všech žánrech a jedná se o zatím nejlépe prodávané album Lil Tunechiho kariéry.

Po letech tvrdé práce se Lil Wayne konečně dostal na vrchol. Konečně mohl vydechnout a odpočinout si. Jenže slovo odpočinek mu zřejmě nic neříká. V Miami okamžitě začal pracovat na své rockové desce Rebirth. Jako host se objevil ve velkých hitech „Swagga Like Us“ (T.I., Jigga, Kanye), „My Life“ (Game) nebo „Let It Rock“ (Kevin Rudolph). Jako největší důkaz velikosti jména Lil Wayne však posloužilo něco zdaleka jiného. Čerstvě zvolený prezident USA Barack Obama jeho jméno zmínil ve svém proslovu: „Možná jste další LeBron James nebo Lil Wayne. Ale možná taky ne. Proto je důležité zůstat ve škole.“ Birdman si na tuto událost dobře vzpomíná, proslov zrovna s Weezym sledovali v televizi. „Když to Obama řekl… Podívali sme se na sebe a řekli si sakra, my se do toho Bílýho domu jednou dostaneme.“ směje se. Koncem roku Lil Tunechi rozjel velkolepé turné se skromným názvem I Am Music Tour a objel celé USA plus pár zastávek v Kanadě.
Doposud nejúspěšnější rok své kariéry uzavřel nejlépe jak mohl. Na udělování cen Grammy, kam se dostal vůbec poprvé, byl nominován celkem osmkrát, což bylo nejvíc ze všech hudebníků toho ročníku. Legendární sošky se zlatým gramofonem si domů nakonec odnesl hned čtyři, když ve vítězství proměnil polovinu ze svých osmi nominací a to v kategoriích rapové album roku, rapová skladbu roku (za „Loolipop“), rapový sólo výkon roku („A Milli“) a rapový výkon roku dua nebo skupiny („Swagga Like Us“). Ten večer označil Weezy za nejlepší okamžik svého života a prohlásil, že pro hudebního umělce je vítězství cen Grammy nejvyšší možný dosažitelný milník.

Důležitým krokem v roce 2008 bylo ale také rozjetí Young Money Entertainment. To sice již pár let existovalo, ale dlouho se nic nedělo. Weezy dal dohromady potencionální soupisku, která mu pomalu pomáhá dobývat hudební svět. Nejdříve podepsal své přátele z dětství Mack Mainea (kterého jmenoval novým prezidentem YME, tuto funkci zastává dodnes), Gudda Gudda a T-Streets. Postupně naverboval mladé talentované naděje jako Drake, Nicki Minaj, Cory Gunz, Jae Millz, Tyga, Lil Twist, Lil Chuckee, Short Dawg nebo Shanell. Pomalu jednoho po druhém ukazuje světu a většina zatím slaví úspěchy, opět podle předem stanoveného plánu. V roce 2009 vyšla společná deska We Are Young Money, kde Weezy celou svou stáj představuje pěkně pohromadě. Album vyprodukovalo několik poměrně úspěšných singlů, ale k půl milionovým prodejům je přece jen vytlačila hlavně Weezyho popularita. Na album navázali úspěšným turné. První hvězdou se měl stát Tyga, ale jeho debut byl zastíněn úspěchy Tha Carter III. Šanci tak dostal Drake, který zaujal nejdříve mixtapem So Far Gone a nakonec i úspěšným debutovým albem Thank Me Later, které si famózně připsalo platinu. Následovala Nicki Minaj se stejně tak platinovým debutem Pink Friday a i ona si vybudovala velikou popularitu. Za rok 2010 si tak Young Money zapsala hned dvě platinová alba a dvě nové hvězdy ve své stáji. Letos by měli vyjít debuty Lil Twista, Jae Millze a Mack Mainea, stejně jako nové desky Drakea a Tygy. Další velkou hvězdou stáje YME by ale měl být Cory Gunz, mladý rodák z Bronxu. Mluví se o něm jako o jednom z nejtalentovanějších mladých raperů současnosti, což dokonce vyústilo v jeho vlastní reality show Son Of A Gun na MTV.

Ale zpět k Waynovi. Na podzim 09 vydal mixtape No Ceilings, kde rapoval výhradně do převzatých beatů z hitů poslední doby a sklidil s ním veliký úspěch. Opět hostoval o sto šest, slyšet ho bylo na skladbách od Kanyeho, Busty, Ludacrise, Rick Rosse, Jamie Foxxe, Chrise Browna, Fabolouse, Jimmy Jonese, Lil Jona, Jadakisse, Sean Kingstona, Young Bucka nebo Mack 10. Ke spolupráci si ho dokonce přizvali popové superhvězdy jako Madonna, Shakira nebo Enrique Iglesias, což sice některým fanouškům mohlo vadit, na druhou stranu to ukazovalo, na jakou až úroveň se Weezy dostal. Jako veliký sportovní fanoušek začal být také pravidelně zván největší americkou sportovní stanicí ESPN do jejich diskusních pořadů o basketbalu a americkém fotbalu.
Během roku 2009 jinak pracoval na desce Rebirth a prohlašoval, že se bude jednat o hudební revoluci. Album vyšlo začátkem roku 2010 a bez debat šlo o zklamání. Kombinace rapu a auto-tune zpěvu měla ke slibované rockové desce opravdu daleko. Nemastné neslané singly „Prom Queen“ a „Drop The World“ s hostujícím Eminemem nezaujaly, za zmínku stojí snad jen „On Fire“ (který stojí hlavně na povedené produkci od Cool & Dre) a určitě „Runnin‘“. Kritici desku nepřijali a radost z ní mohli mít jen ti opravdu skalní fanoušci. Právě oni alespoň pomohli potlačit její prodejnost na zlatý status (konečná prodejnost se pohybuje okolo 700 tisíc). Přes evidentní šlápnutí vedle si Weezy dodnes za Rebirth stojí. Zda jde o opravdovou pýchu, nebo jen tvrdohlavost, to můžeme jenom spekulovat.
V zimě se konečně Weezy F Baby dočkal odpovědi, na kterou čekal téměř dva roky – za nelegálně drženou zbraň zněl verdikt jeden rok za mřížemi. Začátkem března 2010 nastoupil k výkonu trestu do věznice Rikers Island. Ještě před odchodem si ale důkladně připravil spoustu materiálu a pojistil si, aby o něm bylo slyšet, i když bude v chládku. Během uvěznění se tak objevil na deskách od Eminema, Diddyho, Fat Joea, Drakea, Nicki Minaj nebo Birdmana. Předem dokonce předtočil několik videoklipů (např. „No Love“ od Eminema) a také mu vyšlo další řadové album I Am Not A Human Being. To se původně plánovalo jenom jako EP, ale Wayne na něj nakonec dal i několik tracků, které měli být na čtvrtém Carterovi. Toho už měl tou dobou rozdělaného, ale posléze se rozhodnul na něm po návratu na svobodu pracovat od znova. Deska byla přijata kladně, největší úspěch sklidil singl „Right Above It“ a prodeje nakonec dosáhly na příjemné číslo 880 tisíc.

Podle svých slov ve vězení většinu času trávil čtením Bible a posilováním, také psal svým fanouškům dopisy a odpovídal jim na ty jejich. Výkon trestu probíhal hladce, akorát měsíc před plánovaným propuštěním byl Wayne přesunut na samotku poté, co u něj dozorci objevili mp3 přehrávač. Poslední měsíc byl tak podle Weezyho slov nejnepříjemnější. Nakonec byl za dobré chování propuštěn již po 8 měsících
Po návratu na svobodu se vrhnul na nahrávání C4 od začátku a spolu rozjel další úspěšné turné I Am Music Tour 2. Za těch pár měsíců co je venku opět stihnul zasypat svět hitovými hostovačkami jako „Look At Me Now“ (Chris Brown), „Red Nation“ (Game), „Fire Flame“ (Birdman) nebo „Welcome To My Hood“ (DJ Khaled). Práce na Tha Carter IV mu šla od ruky a už na přelomu roku vydal svižný singl „6 Foot 7 Foot“ s hostujícím Cory Gunzem, který se nedlouho potom dočkal i povedeného videoklipu. Ohlásil, že album vyjde v květnu a vyslal další singl „John“. Na něm hostuje Ricky Rozay a opět se natočil povedený videoklip. Během jara 2011 bylo oznámeno, že vydání se přesouvá na konec června. Třetí singl „How To Love“ vyvolal u fanoušků rozporuplné reakce, Lil Tunechi si za ním ale stojí. Jako ostatně za veškerou svojí tvorbou. Podařilo se mu také dosáhnout další obrovský milník, hudební stanice MTV si ho vybrala pro svojí sérii živých vystoupení MTV Unplugged, kam zpravidla zve jen ty největší hvězdy (v minulosti zde vystoupili např. Paul McCartney, Bob Dylan, Nirvana nebo Kiss) . Abych přiblížil jak moc vzácná to je událost, tak byste měli vědět, že zatím posledním raperem, který se dočkal vlastního MTV Unplugged, byl Jay-Z v roce 2001. A vůbec, za celou existenci pořadu se pozvání dočkala jen hrstka vyvolených, např. LL Cool J, A Tribe Called Quest nebo Lauryn Hill. Během koncertu zahrál Weezy F Baby své největší hity, cover verzi 2Pacova hitu „Hail Mary“ a premiérově světu představil další skladbu z Carter 4 s názvem „Nightmares of the Bottom“. S tím přišla špatná zpráva, že vydání desky se opět přesouvá a to až na 29. srpna. Tento datum už by měl být ale konečně stoprocentní. Na začátek července je ještě naplánován čtvrtý singl, který by se měl nést v podobné duchu, jako „Loolipop“. Pokud udělá stejný rozruch, tak má Weezy už definitivně vystaráno.

Ve svých 28 letech se dokázal propracovat z průměrného New Orleanského rapera na jednu z největších superhvězd hudebního světa. Nedávno prohlásil, že do hudebního důchodu hodlá odejít už ve 35 letech, aby měl konečně čas na svoje děti. Při jeho produktivitě se ale do té doby dočkáme ještě spousty věcí a věřím, že věcí velikých. Zakončil bych to Weezyho slovy o svých plánech do budoucna, kterými potvrzuje svoje „větší než život“ ambice: „Před pár lety mi došlo, že nejsem jenom raper, ale že jsem umělec. Došlo mi, že nechci jenom rapovat. Až odejdu, chci být považován za jednoho z nejlepších raperů v historii, ale zároveň také za jednoho z nejlepších muzikantů v historii. Když mluvíme o Tupacovi, vzpomíná se na něj jenom jako na rapera. Stejně tak Biggie, stejně tak Jigga. Já chci, aby se na mě vzpomínalo jako na rapera, který proboural všechny stereotypy a stal se tváří hudby.“

 

15 komentářů

napsat nový

Vložit komentář

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.