Steve Spacek & Baatin @ Live in B72 Wien

09.05.2006

Autor: BLQ | V rubrice: Rnb / Reports |

V neděli jsem se s pár přáteli vypravil do Vídně, abych byl přítomen snad prvnímu nu soul koncertu ve střední Evropě. Line-up byl pro mě výjimečně lákavej, neboť oba vystupující mne skutečně zajímají, kupuju jejich desky a poslouchám je doma, i teď v roce 06. Architektonicky velmi neobvyklej, ale příjemnej dvoupatrovej klub B72, jenž je vestavěn nitra mostu pod nadzemkou, vítáme před desátou hodinou.

Jen pár minut stačí k tomu, abych byl unešen a nadšen. Místní DJs Mr. Guan & Luis Figueroa totiž hrají nevídanou selekci vskutku báječných soulful underground hits, něco takovýho jsem v českým klubu nikdy neslyšel. Tématicky jsme zhruba tam, kde být máme, čili Tiombe, PPP, Dwele, Sa Ra, Dilla, Erykah, Slum V, Jilly, Common, Tip, samozřejmě Spacek, etc., to všechno ještě pokud možno ve formě rare remixes. Co track, to nádherná, plná skladba, i kdybych mohl, nevybral bych lépe. Okouzlen hledím kolem sebe, návštěvníci klubu se ani zdaleka nepodobají těm našim; jsou dospělí a vyspělí, hezcí, klidní a barevní, příliš nepijí, decentně se baví, upřímně poslouchají hudbu, někteří tančí.

V tomto snovém rozpoložení setrváváme až do chvíle, než se objeví na pódiu holohlavej Baatin. Je něco před půlnocí a klub čítá zhruba 250 lidí, pro danej prostor ideální stav. I za situace, kdy Baatin je bývalým členem jedné z nejzásadnějších rap crewz světa - Slum Village, musím překvapivě konstatovat, že jeho třičtvrtěhodinka byla nejslabší částí večera. Přestože zajíždí hymny z geniální desky Fantastic Vol. 2 [Fourth And Back, Hold Tighhht, Get Dis Money, …], vyznívají jaksi unyle, jalově, Baatin jakoby na ně sám nestačil. Navíc jeho show postrádá jako jediná jinak dokonalej zvuk.

Z ostatních SV desek uslyšíme pouze Tainted a zhruba polovinu svýho času věnuje Baatin představení novýho materiálu z připravované desky Titus: Chapter 10 Verse 13. Avšak ani tyto koncepčně poněkud rozšafné písně nepůsobí příliš přesvědčivě. Paradoxně největší ohlas sklízí Rasaul Rassi v nejtrapnější části svojí show, kdy jeho DJ pustí pravděpodobně J. Isaacův song [nejsem si jist] a on se jen tichounce přidává a zdvojuje interpretův zpěv. Nepochopitelná a rozpaky budící vložka. DJ - no name, no skillz. Celkově tedy průměrnej, nijak nekořeněnej koncert, čekal jsem trochu víc, na druhou stranu uražen jsem rozhodně neodcházel.

Po krátké přestávce, čili před jednou ranní, přichází na stage Steve Spacek a jeho crew složená z člověka obsluhujícího notebook, kytaristy a bubeníka, aby společně předvedli naprosto dech beroucí, nebojím se říci ani šokující live act, jenž jako první zkušenost s LSD opravdu rozšíří hranice vašeho vnímání a pochopení dosud neznámých rozměrů, obohatí vás o další s ničím nesrovnatelný duševní prožitek. Spacek zcela unikátně odzpíval více než polovinu ze své desky Space Shift [za všechny překrásná Days Of My Life, příznačná I’m Glad You’re Here či J. Dillův Dollar], došlo i na Vintage Hi-Tech a některý singly.

Poslouchejte ale jakým způsobem. PC man pustí originální elektronickej instrumentál tak, jak ho známe, ale bubeník mu vštípí další rytmus a kytarista hraje novou melodii, všechno precizně sedí a instrumentals se tak dostávají ještě o tři dimenze výš, než byly původně. To ale není vše. Ve chvíli, kdy beat z desky končí a vy tak logicky vyvozujete konec celé skladby, rozvášněná kapela pokračuje dál a Spacek přidává de facto freestyle, chcete-li nikdy neslyšenou sloku navíc. Do neskutečně bizarní podoby je takto doveden například předposlední song Dollar, pět minut extatického šílenství, kosmická euforie. Obecenstvo tleská, píská a křičí, aniž by jej k tomu musel kdokoliv neomaleně vybízet. Show končí fyzicky zřejmě neexistujícím a hudebně velice bohatým remixem skladby Eve, v publiku jsou vidět šťastné, totálně uspokojené a plně odevzdané obličeje a jejich ladně vlnící se těla.

Jsou dvě hodiny ráno, vstřebáváme dojmy, slyšíme groovy RnB shit, pokuřujem cigára a pojedeme domů. Viděl jsem jednu z nejlepších a téměř jistě nejoriginálnější show ve svým životě, ojedinělej psychotropní hudební zážitek. Nemám co dodat, snad jen, koukněte na pár fotek www.deephousemafia.org/?ac=photos a vězte, že 18. 5. můžete na Waajeeda přijet do Vídně i vy. Tak zase příště.

 

4 komentářů

napsat nový

Vložit komentář

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.